01.10.2019
Vzpomínka na Pepu Václavíka …
Za všechny rozhodčí si dovolují publikovat krátký vzpomínkový text na našeho kolegu, který nás nečekaně opustil.
Pepa Václavík začal pískat až po konci své aktivní hráčské kariéry. Jeho přezdívka „Papír“ se ujala i mezi rozhodčími. Pro mnohé fanoušky fotbalu bylo velké překvapení, že právě on se chopil píšťalky.
Ale bylo moc dobře, že to zkusil. Protože díky jemu se renomé fotbalových rozhodčích v okresních soutěžích rozhodně alespoň o kousíček lepšilo.
Když totiž pískal „Papír“, věděli všichni hráči, že se nemusí bát zářezu, že nehrozí nakloněná rovina, že se prostě na trávníku nebudou dít žádné úmyslné prasárny.
Kdepak, Pepa nepískal bez chyb. Ty ostatně děláme všichni. Ale v jeho případě za případnou chybou nikdo nic nehledal. Jasně, fanoušci si občas i na něho „zahulákali“, nicméně jeho verdikty hráči brali a respektovali.
Vím sám z vlastní zkušenosti aktivního hráče, že když Pepa přijel pískat do Valašské Polanky nebo Lužné, zpravidla zápas končil bez velkých emocí, v klidu a v pohodě. Žádné zbytečné červené karty, žádné arogantní chování, žádný alkohol před nebo po zápase, žádné excesy, žádné silácké řeči.
Prostě přijel, odpískal si „to svoje“, poděkoval a se slovy „zase někdy příště“ odjel domů.
Když jsme spolu před několika týdny mluvili na fotbale ve Valašských Příkazech naposled, říkal, že by se rád ještě na trávníky přece jen po zdravotní pauze vrátil. Zdálo se, že je plný elánu, a že má na pískání zase chuť. Moc jsem mu fandil a těšil se, že ho zase s píšťalkou uvidím.
Bohužel, rakovina byla proti.
Ztráta Pepy Václavíka bolí. Bude okresnímu fotbalu chybět. Rozhodčích jako on v současné době na trávnících Vsetínska moc neběhá.
Čest jeho památce.
H. Filgas
