To se klidně může stát i u nás na Valašsku aneb takový je okres, a proto ho hrajete dřeváci

Při posledním zápase mi asistenti rozhodčího v kabině ukázali velmi zábavný text našeho kolegy z ostravské městské soutěže, jak si občas velmi trefně a vtipně vypisuje své zážitky z rozhodování vypjatých soubojů druhé nejnižší soutěže na Ostravsku. Ten text se klidně může hodit na kterékoliv utkání okresních fotbalových soutěží na Valašsku. No posuďte sami!

Střapáčovy dozvuky z pískání okresu II aneb Drama na Camp Nou v Hošťálkovicích

Drama na Camp Nou v Hošťálkovicích

Hoštálkovický Nou Kemp... Nechutně velký plac, na kterém by mohla přistávat letadla. Jaký to rozdíl oproti vratimovské umělce, kde by rozhodčí mohl ve středovém kruhu venčit jezevčíka a stejně je metr od šestnáctky.

Že to bude o fyzičce, mi došlo hned ve 24. minutě, kdy mě charakter utkání poprvé donutil změnit chůzi na sprint Usaina Bolta a protáhnou diagonálu až do konce. A je mi jasné, že tady Berbr nemůže posílat borce, co nemají namakáno. Při hře nahoru-dolů by se klidně uživili i dva hlavní, jako v play of hokeje.

Hra plynula v poklidném tempíčku.

Zničeho nic asistent... „Danéééééé, pocéééém, máme tu problém“. Takže čumím z kruhu do dálky, vidím tečky, jak se hemží okolo lavičky. Jdu blíž, už se mi podařilo zaostřit, plná lavička hostů, všichni na nohou, mezi nima asistent a týpek s pokladničkou...

Ječeli tam všichni po všech. Zrychlil jsem než začne strkačka otevřenými dlaněmi do oblasti bradavek protivníků a držení se pod krkem. „Co je za problém, hoši?“

Týpek s pokladničkou (dám ruku do ohně, že to byl pokladník) si stěžoval: Sudí, oni nechcou platit vstupnéééé“ Já mu řikám: „Však to jsou náhradníci, oni platit nemusí. Běžte na druhou stranu, tam jsou diváci“. Tísnilo se jich tam asi 16. Tušil jsem že mi to neprojde, bo někteří na té lávce nevypadali na to, že by chtěli jít hrát. Seděli tam, jen tak se prostě kochali, no jak na terase Lysé Hory...

Pokladník: „Ale všichni náhradníci nejsou, tak ať zaplatí. Kdo je a kdo není náhradník? Tak mi to řekněte.“

No, věděl jsem hovno, ale selským rozumem a taky trochu podle pravidel mi došlo, že týpek s batůžkem a jeho kolega v pohorkách asi na hřiště nenaběhnou, ani kdyby došlo k pěti zraněním chlapů ze základu :-)
„V poločase to vyberete, teď si nebudeme kazit fajně rozehraný zápas,“ říkám.

Týpci od hostů mu říkali „vypadni už k-rva“ a on furt nic. Až to nevydržel domácí stoper a „zastal“ se kolegy z klubu slovy: „Běž už s tou kasičkou do prdele, děláš tu akorát ostudu. My chcem hrát.“ No tak šel, no …

38. minuta, malinké extempore.

Hosté chtěli pecku (na těch 80 metrů to museli zichr vidět) a jejich lavka vřííískala jak pavijáni při grupáči. Nebojím se nepopulárních rozhodnutí a běžím dát kartu nějakému náhradníkovi už s vytaženou kartou v ruce. Pořádek musi být a oheň je třeba hasit v zárodku.

Pomaličku přibržďuji své odhodlání a rychle přemýšlím ve stylu...kruci komu ji jako šoupnu?Všichni navlečeni, číslo žádné, co jako napíšu? Fijalová šustka? Vytahaný roláček? Modlil jsem se ať tam má aspoň jeden kopačky...ale jo, měl. A navíc fakt i řval a vzpoměl jsem si, že ho znám, bo jsem ho už vyrazil před měsícem...takže šup mu ji.

Já: „Jaké máš číslo?“ On: „Nevím“ Já: „Číslo“: On: „16, 12, myslím.“

Ok. Aspoň tak. Napsal jsem si 16, do závorky 12 a do druhé závorky „muž bez vlasů“, každý nemůže být střapáč.
Místo abych si tu kartu šel napsat v klídečku do kruhu, tak jsem tam stál metr od lavičky jako Ocas, zapisoval a poslouchal, jaký jsem šikula... „Jasná,k*rva, čeho se bojíš? Z čeho si zase zesraný? Z čeho? Co chceš více? Co si furt dokazuješ?“

Já: „Posraný nejsem a počítejte, že to tady v poločase prořídne.“ A taky že jo. Asistent dostal jasné instrukce (mi už se tam mezi ně moc nechtělo), vylifroval to ve stylu batůžkáři ven a týpek, který se tam chtěl vervat s pivem v ruce, už se zastavil u rohového praporku a ani to nezkoušel. Jen zakroutil hlavou a šel na tribunu, rozuměj kopeček, travnatou vyvýšeninu....
Respekt je respekt!

80. minuta, přihořívá, třetí přímák pro hosty během sedmi minut. Stavím zeď a brankář si dost hlasitě pobrukuje....“Suverrrrééééééénně nejslabší rozhodčíííííí, co tu letos píííískal“.

To mi přišlo tak neskutečně líto, že jsem tu zeď postavil trochu dál. V hlavě mi běželo, že asi fakt nejsem tak dobrý, jak si namlouvám, že letos křišťálovou píšťalku získá zase protekční děcko Puček.... No nic, budu muset máknout a příští sezonu se do toho opřu, ať jsem aspoň v TOP10.

No, nakonec domácí 3-1, všichni, podotýkám všichni podali ruce a šli jsme do kabin. Pak už jen výkřik do tmy: „Ty si, ty vole, furt stejný“ Jo, sem no a co? Na staré roky se nehodlám měnit...

Ještě jsem si dovolil se osprchovat v šatně hostů a jeden týpek mi dokonce řekl „čau“, což mě hřálo až do konce víkendu. :-)

To bude zřejmě z podzimu vše, bo odložený zápas se devatenáctého podle mě hrát nebude.

(Publikováno se svolením autora na: http://jenprofotbal.cz/strapacovy-dozvuky-z-piskani-okresu-ii-aneb-drama-na-camp-nou-v-hostalkovicich-10112016).

police-330

Ilustrační foto Dana Skalková