Zdeněk Furmánek pracuje ve Valmezu pouze jako trenér

V minulých dnech opustil pozici místopředsedy klubu a pozici sportovního manažera mládeže ve Valašském Meziříčí Zdeněk Furmánek.

Jak dlouho jste působil ve vedení klub a kterými posty v něm jste prošel?
Do klubu jsem přišel před dvanácti lety jako trenér ročníku 1999 a posléze se stal členem výboru. Od roku 2016 jsem se stal prvním místopředsedou oddílu a měl především na starost fungování oddílu mládeže. Mimo mládež jsem mnoho energie věnoval narovnání a zprůhlednění financování klubu a vyvíjel snahu o zlepšenou komunikaci s vedením města. Mým osobním cílem bylo, aby peníze pro mládež končili opravdu v mládeži a aby trenéři i hráči neměli žádné pohledávky vůči klubu a mohli se plně soustředit na svou činnost. Což si myslím že se dařilo.

Proč jste se rozhodl skončit na pozici funkcionáře?
Musím říct, že mé rozhodnutí nebylo snadné, v klubu mám kus života a srdce. Sám jsem cítil názorové neshody mezi ostatními členy výboru a zejména minimální a podotýkám vzájemnou důvěrou s předsedou oddílu.

Místo Vás se stal místopředsedou klubu Marek Netolička. Bylo to i na Vaše doporučení?
Pana Netoličku do výboru doporučil pan starosta a dříve jsme ho neznal.

V létě 2017 jste byl jedním z iniciátorů záchrany B týmu, který pak následně málem postoupil do krajského přeboru. Proč i letos v létě byla existence tohoto týmu nakrátko ohrožena?
Přiznám se, že loňské léto stálo hodně sil a o to víc jsem prožíval úspěšnou sezónu B týmu. Pokud mi čas vyšel byl jsem téměř na každém zápase. Patří tam velké poděkování trenérům Sovákovi a Fröhlichovi. Bohužel odchod Norberta Škorni opět zamával s poklidným letním obdobím. Klukům se ale nedivím. Situace v B týmu je vždy pro hráče složitá, kdy se trénuje v pár lidech a v utkání se tým doplní dorostenci a hráči Á týmu. Pokud by byla hráčská základna B týmu větší, problémy by se neopakovaly. Bohužel hráči se k nám do B týmu neženou ...

Jak hodnotíte z bývalé pozice manažera mládeže fungování tohoto úseku klubu? Kde jsou největší pozitiva a kde naopak "tlačí bota"?
Když se podíváme na naši mládež komplexně, musím říct že se dostala historicky na nejvyšší úroveň. Fotbalová školička a přípravky v čele s Jardou Goláněm a Pepou Sušněm jsou plné spokojených dětí a rodičů. Žáci získali status Sportovního střediska mládeže a dorostenci hrají druhou nejvyšší soutěž. To vše je zásluhou těch co na stadiónu tráví nejvíce času a to trenérů. Je až obdivuhodné co při své práci ještě dokáži zvládnout a udělat hráčům za servis. Patří jim velké dík.

Bota tlačí tam, kde asi i ostatní kluby. Málo dětí, kteří by chtěli sportovat a navíc já osobně jsem zastáncem toho, ať si hráče hlavně vychováme sami a z okolí jen kádry vhodně doplňujeme, nikoliv naopak. Aby hráči co vyjdou z dorostu zůstávali ve Valašské Meziříčí. A jak už jsem naznačoval, že trenéři lítají mezi prací a fotbalem a většinou to odnáší rodina...

Zůstáváte trenérem přípravky U 11 a žáků U 12?
Ano zůstávám nadále trenérem kategorie U11 a U12 i když si občas říkám jestli by nebyl čas to předat mladším ..:-) . Je ale krásné, když vidíte 5 hráčů ročníků 99 v sestavě mužů v MSFL. Hráče ročníků 2002 v ligových dorostech v Opavě a Zlíně a zbytek hraje u nás druhou ligu a konečně super parta kluků narozených 2007 a 2008 a jejich rodičů, kteří vám vykouzlí úsměv i po náročném dni....