Strůjce tehdejšího zázraku Valašské Bystřice Martin Románek podniká v realitách

Martin Románek se přes basketbal, která hrával a v Rožnově také pozvedl, dostal do manažerských pozic ve fotbale v Hranicích, 1. Valašském FC, Juřince, ale největší úspěchy slavil ve slavné éře Valašské Bystřice. V současné době žije v Čechách, ale díky našemu portálu má o valašském fotbale dokonalý přehled.

Svou kariéru sportovního manažera jsi začal u basketbalu v Rožnově. Ty jsi sám a jak dlouho basketbal aktivně hrál? Kam jsi dovedl tehdejší rožnovský basketbal?
Basketbal jsem hrál od svých 8 do 18 let v Rožnově , v mládeži jsem nastupoval po boku budoucích ligových hráčů jako Pavel Klimeš nebo Patrik Martinkovič, v žácích jsme vyhráli Krajský přebor, v mužích jsem nastupoval již od svých 17-ti let. Po nějaké pauze jsem se k basketbalu vrátil jako manažer a trenér, působil jsem u družstva mužů necelé dva roky. Rožnovský basketbal byl na nejvyšším vrcholu slávy, muži hráli 3 . ligu a tělocvična Střední zemědělské školy byla plná diváků.

Tvou první manažerskou štací ve fotbaly byl 1. Valašský FC? V jaké éře jsi tam pracoval?
U Valašský FC jsem působil manažersky v éře Mirka Krupy a předsedy pana Bukovjana v úspěšných letech divizních, kde na fotbal chodilo spousta lidí a dovolím si tvrdit, že se na ten fotbal dalo opravdu hodně dobře dívat, a zažil jsem trenéry p. Hajného a Příkazského. Ne vždy se vše povedlo dle představ, ale fotbal měl vysokou úroveň a spousta mladých působila ve Slovácku, kde jsem jednal s bratry Valentovými v té době.

Pak přišel vzestup fotbalu ve Valašské Bystřici. Přišel postup do 1. A třídy a rozjetá sezona na postup do krajského přeboru. Jak dnes hodnotíš svůj předčasný konec v klubu po podzimu, kdy tým vedl o devět bodů tabulku?
Žil jsem v té době ve Valašské Bystřici , odkud pochází i můj otec, bývalý vynikající brankář, a přišli za mnou místní , že by chtěli pomoci zachránit 1.B třídu, kde po podzimu byli poslední a hrozil sestup. Spojil jsem se s vynikajícím člověkem Martinem Němcem, trenérem Nerádem, přivedli jsme posily a rozjeli jsme mašinu jménem Valašská Bystřice. Záchrana 1. B třídy, postup do 1.A třídy a útok na postup do Krajského přeboru za éry trenéra Bušiny. Po 4 letech se ale skupina místních bývalých fotbalistů rozhodla jít jinou cestou, nechtěli fotbalisty odjinud a na valné hromadě si zvolili nové vedení. Samozřejmě , že mne to v té době velmi mrzelo, ale dnes už to vidím trochu jinak a bylo tam spousta výborných mladých kluků, kteří dnes táhnou družstvo mužů. Postavilo se nové fotbalové hřiště i díky místním nadšencům jako byl předseda TJ pan Michalík a byly to opravdu úžasné roky, kdy mě to hrozně bavilo. Soupeři už cestou do Bystřice prohrávali v autobuse 0:2.

Sleduješ dnes výsledky a výkony Valašské Bystřice, co jim říkáš?
Upřímně výsledky Valašské Bystřice vůbec nesleduji, veškeré dění o fotbale na Valašsku vnímám pouze přes Valašský fotbal, který funguje na profi úrovni, takže ani nemohu posoudit kvalitu dnešního mužstva, pár kluků určitě ještě znám z doby působení tam, ale nejsme v kontaktu. Určitě jim držím palce a přeji jen to nejlepší, a aby hlavně chodilo minimálně tolik lidí na fotbal jako, když jsem tam byl předseda oddílu.

Pak přišlo ještě angažmá v Juřince. To byl již ale jen dozvuk tvé práce ve fotbale co?
V Juřince jsem působil manažersky krátce za éry Zdeňka Halašty, velmi dobrá spolupráce s lidmi, super prostředí, vynikají fotbalisté jako Petr Škařupa a další, strašně moc jim fandím a čtu, že tam dnes má fotbal vysokou úroveň, za to jsem moc rád.

Na které hráče a trenéry nejraději vzpomínáš, co ti ve fotbale prošli rukama?
Samozřejmě nejlepší vzpomínky mám na vynikající dobu fotbalu ve Valašské Bystřici, kde nám chodilo na zápasy i přes 400 diváků, spolupráce s tebou Martine, trenéři Martin Nerád, Vojta Bušina, v Rožnově obrovský profesionál Pavel Hajný, fotbalisté jako Radek Pečiva, Petr Bolf, Rosťa Balejík, Pavel Balán, Viktor Frňka, hranická skupina Venca Cverna, Tomáš Páleník, Lukáš Zdražil, Pavel Koňařík a kluci ze Slovenska, to byly krásné časy. Valašská Bystřice byla moje srdeční záležitost a místní kluci kolem Milana Kremla, Lukáše Karafiáta, Martina Vanducha a další - na to se nedá zapomenout. Byla tam vynikající parta fotbalistů a výborní trenéři.

Dnes žiješ u Prahy, práce ve sportu Tě již neláká?
Už několik let žiji u Prahy, kde pracuji a úspěšně podnikám v realitách. Maximum času věnuji své rodině a krásným dcerkám a sportu se věnuji pouze okrajově . Na Moravu se vždy rád vracím, mám tam syny z prvního vztahu, ale Praha je jenom jedna (smích). Několik nabídek k možnosti se věnovat více sportu jsem dostal, ale momentálně není dostatek času vzhledem k pracovní aktivitám, se tomu věnovat naplno.