Rožnovský kanonýr se stěhuje do města, kde válel Ronaldinho

Vezme manželku, maličkého syna a překlopí své rodině celý život. Sázet góly v krajském přeboru za Rožnov pod Radhoštěm, toho se MICHAL MALÉŘ (30) nasytil. Deset let po sobě byl nejlepším střelcem týmu, jeho hlavní tváří. To už je pryč. Německá firma, kde má na starosti logistiku, ho vysílá na tři roky do Mexika. A on tam chce hrát fotbal. „Mám se jít ukázat do klubu, který hraje čtvrtou ligu,“ říká kanonýr. Žít bude ve městě Querétaro, kde končil kariéru slavný Ronaldinho…

Vezme manželku, maličkého syna a překlopí své rodině celý život. Sázet góly v krajském přeboru za Rožnov pod Radhoštěm, toho se MICHAL MALÉŘ (30) nasytil. Deset let po sobě byl nejlepším střelcem týmu, jeho hlavní tváří. To už je pryč. Německá firma, kde má na starosti logistiku, ho vysílá na tři roky do Mexika. A on tam chce hrát fotbal. „Mám se jít ukázat do klubu, který hraje čtvrtou ligu,“ říká kanonýr. Žít bude ve městě Querétaro, kde končil kariéru slavný Ronaldinho…

Jako svobodný a bezdětný dostal Michal Maléř exkluzivní pracovní šanci rozjet pobočku v Mexiku. Hned na ni kývl. Poté se seznámil se současnou ženou Editou, od ledna spolu mají syna Eliáše. Do dobrodružství ve střední Americe jdou všichni. I s fotbalem. „Manželka říkala, že než mám být doma naštvaný, ať radši někde hraju,“ líčí jeden z dlouhodobě nejlepších střelců nižších soutěží.
Jak se stane, že se kluk z Rožnova odstěhuje do Mexika?
„Uvažoval jsem, že půjdu do Kanady. Firma Brose, která vyrábí sedačky do mercedesů a podobných aut, tam otevírala nový závod. Přihlásil jsem se. Čtyři roky jsem dělal v pobočce v Kopřivnici. Ale řekli mi, že mám jít nejdřív na zkušenou do Německa. V Coburgu jsem byl rok, jezdil jsem každý víkend domů za přítelkyní, dnes už manželkou. Sedm hodin cesty, 750 kilometrů.“
Takže s fotbalem byl konec?
„Za Rožnov jsem hrál za tu dobu asi jen jednou, ale přes kolegu jsem se dostal v Německu do Kreisligy. To je něco jako sedmá liga. Odehrál jsem na podzim za Dietzhausen možná tři zápasy, celkem se mi dařilo. V prvním zápase jsem dal dva góly, pak tři. Úrovní bych to přirovnal k naší I. A třídě. Tam jsem byl za hvězdu.“ (úsměv)
Před odletem do Mexika máte Rožnovu v několika utkáních pomoci. Platí to?
„V zimě jsem se vrátil a říkal jsem trenérovi Milanovi Náměstkovi, že s klukama budu trénovat a odehraju nějaký zápas. Mohl jsem jich stihnout pět, ale hned ten první jsem musel vynechat. Odjížděl jsem do Německa. Za měsíc se stěhuju, třeba dvě utkání bych zkusil. Ale nechci to přehánět. Rok jsem netrénoval, což je znát. Taky je divné, když přijdu na trénink jednou za čas. Mladí celý rok makají a já jsem navíc takový, že do všeho rýpu. Trenérovi jsem řekl, že bych chodil do hry jako žolík na posledních dvacet minut. On chce, abych hrál v základu, ale kraj už se bez tréninku hrát nedá.“
Ještě válí za klub útočník Mohammad Rezdar ze Sýrie?
„Měl odejít, ale začalo se mu hodně dařit s prodejnou kebabu. Nejdřív v ní pracoval, pak tam byl v nájmu a nakonec to celé koupil. Když jsme spolu hrávali, já jsem byl na hrotu a on pode mnou. Rezi má arabský styl, chce být pořád na balonu. Moc nepřihrává, nakonec jsme si ale docela sedli.“
Nikdy jste neměl touhu po vyšší soutěži?
„Pořád chodily nabídky ze třetí ligy, z divize. Ale co z toho? Dostaneš deset tisíc, musíš čtyřikrát týdně na trénink. Nikdy to neklaplo. Před šesti lety jsem byl v Portugalsku na mistrovství Evropy amatérů. Po něm jsem se dozvěděl, že mám jít na trénink do Slovácka. Ale nevyšlo mi to s prací a se školou. Můj spoluhráč Honza Lukáš z Luhačovic, který byl podle mě horší útočník než já, to zkusil. Dva roky na sobě makal a dokonce si několikrát zahrál ligu. Ani nevím, kde teď hraje.“
Pojďme k Mexiku. Co vás tam čeká?
„Budu rozjíždět celou logistiku nového velkého závodu. Je to finančně lukrativní nabídka. Za tři roky si vydělám na barák v Česku…Něco tomu samozřejmě obětuju, pracovní doba je minimálně deset hodin. Už jsem tam byl třikrát a dvoumilionové město Querétaro je moc pěkné. Vypadá evropsky, má tam sídlo hodně zahraničních společností. Leží dvě a půl hodiny od Mexico City, bohužel ve vnitrozemí. Zjistil jsem si, že je to třetí nejbezpečnější město v zemi. I ženě se tam líbilo. Ani se nebála, že by tam měla porodit. Nakonec jsme to odložili a syn se narodil tady.“
Takže strach nemáte z ničeho?
„Slovenský šéf už je tam rok a cítí se velmi bezpečně. Na západní pobřeží k oceánu je to šest hodin. Doporučuje se jet přes den, natankovat plnou nádrž a nikde nezastavovat. Cesta vede přes státy, kde to může být nebezpečné. Drogové kartely tam jsou, to je jasné. Ale Querétaro je v pohodě.“
Od ledna máte syna Eliáše. Jak nesou příbuzní, že na tři roky zmizíte a neuvidí vyrůstat vnoučka?
„Naši z toho nejsou nadšení. Ale chceme je tam pozvat, stejně tak tchány. Budou jezdit na dovolenou do Mexika. (úsměv) Navíc jsme dostali budget na letenky, takže se domů podíváme. Budeme bydlet v rezidenční čtvrti s ostrahou. Jsou tam domy přilepené na sobě se společným bazénem, fitkem. Teď poletím sám a za dva měsíce se vrátím pro ženu a syna. Seznámil jsem se s Čechem z Dolní Bečvy, který tam už třicet let žije a daří se mu hodně dobře. Byl se podívat v Rožnově na fotbal, na tribuně se potkal s dědou, s tátou. Pak jsme se viděli i v Mexiku. Říkal, že mi všechno ukáže.“
Rozvinete v Mexiku fotbalovou kariéru?
„Chtěl bych. Měli jsme tam workshop a přišel zákazník, že hraje za béčko klubu San Juan del Rio. Je to kousek od Querétara. Áčko hraje čtvrtou ligu, která už je profesionální. Nečekám, že bych se tam dostal, ale uvidíme, co z toho bude. Říkal, že mám po sezoně určitě přijít na trénink. Ten týpek si pamatuje z mexické ligy Josefa Němce. Dozvěděl jsem se, že v Querétaru dohrával kariéru Ronaldinho. Stadion pro čtyřicet tisíc lidí je prý pořád plný. Stavěli ho pro mistrovství světa 1986. Tehdy byl na periferii, dnes je kolem něj centrum. Díky americkým firmám se všechno hrozně rozrostlo.“
Viděl jste i nějaký zápas?
„Během workshopu jsme chtěli jít se šéfem na fotbal. Na hotelu jsem zjišťoval adresu stadionu. Vyskočilo mi, že je zápas Querétaro-Tijuana odložený. Ptal jsem se recepčního, co se stalo. Říkal, že zrušili celé ligové kolo kvůli korupci rozhodčích. Prý už se na to nedalo dívat. Vyšetřovali to.“
Ale jede se dál, co? Jako v Česku.
„Tchán má v Ratíškovicích sklípek s ubytováním, kam chodí po zápasech ligoví rozhodčí. Pískají třeba v Brně a cestou domů se zastaví na víno, na slivovici. To místo jim doporučil sudí Kordula, který odtud pochází. Takhle jsem se tam seznámil například s Pavlem Královcem nebo s Příhodou. V tom sklípku se dozvíte různé zajímavé věci z ligy.“ (úsměv)

maler 1

Michal Koštuřík