Ondřej Gazdoš přichází zlepšovat fungování mládeže Valašského Meziříčí

Po Janu Navrátilovi a notné časové pauze se Valmez může opět pyšnit šéftrenérem mládeže, což je klíčová pozice v klubu pro koncepční výchovu mládeže, kterou ve Valašském Meziříčí praktikují. „Podařila se nám trenérská přestupová bomba. Dotáhli jsme příchod Ondřeje Gazdoše, který doposud pracoval ve Slovácku. Jsme rádi, že můžeme takového odborníka přivítat v řadách našeho klubu,“ říká manažer mládeže a místopředseda klubu Zdeněk Furmánek.
Ondřej Gazdoš
– začínal jako mládežnický trenér v Mysločovicích a postupně byl hlavním trenérem i asistentem v mládežnických týmech Zlína a Slovácka
– Naposledy působil v 1. FC Slovácko a to na pozici sekretáře mládeže a jako asistent trenéra u juniorky 1. FC Slovácko.
Jakou hráčskou kariéru máte za sebou? Jaký moment rozhodl, že jste se dal na trénování?
Hrál jsem od 7 let v rodné vesnici Mysločovice až do dorosteneckého věku. Tam jsme však dostali trenéra, kvůli jehož hroznému přístupu nás několik skončilo. Jelikož jsem měl a mám fotbal velmi rád, nedlouho poté jsem začal s trénováním.
Jakých největších úspěchů jste dosáhl se svými týmy ve Zlíně nebo na Slovácku jako hlavní trenér nebo asistent trenéra?
Největším úspěchem je, že se ke mně všichni bývalí svěřenci, a nejen oni, stále hlásí. Co se týká sportovních úspěchů, cením si záchrany zlínské U19 v celostátní lize, když jsme tým společně s Honzou Sombergem přebrali v průběhu sezóny v již téměř beznadějné situaci. Dále budu do smrti vzpomínat na 3 roky s ročníkem 2006 ve Slovácku, kdy se nám podařilo z "otloukánka" ligových týmů dostat až do absolutní špičky po bok Sparty, Slavie a Zbrojovky Brno. Asi největším úspěchem bylo 3. místo na mezinárodním turnaji "This is my sen" v Trenčíně v konkurenci např. West Hamu United či Valencie. Potěšily i výhry nad Herthou Berlín či FC Porto.
Naplňovala Vás práce sekretáře mládeže na Slovácku?
Fotbal dělám proto, abych trénoval a byl s hráči na hřišti. Sekretařina mě také bavila, ale jako doplněk k trénování. Pokud by práce sekretáře měla být jen samotná, úplně by mě nenaplňovala.
Na Slovácku pracuje známý valašský trenér Robert Blaško. Co říkáte na jeho působení a znáte se?
Známe se moc dobře. V pozici sekretáře jsem byl s většinou trenérů v denním kontaktu a tudíž i s Robertem. Naše spolupráce byla vždy na jedničku a kdykoliv jsem potřeboval, rád a ochotně mi pomohl a to samé platilo i naopak.
Prošli Vašimi týmy nějací hráči, kteří již mají našlápnuto být výbornými v profesionálním fotbale?
Měl jsem to štěstí, že jsem potkal spoustu výborných hráčů a někteří z nich již nastupují v první lize, Evropské lize či jsou i v zahraničí. Ze Zlína to jsou Ondra Bačo a Miloš Kopečný, ze Slovácka Filip Kubala a Libor Holík (v současné době ve Vysočině Jihlava) a také Michal Sadílek (PSV Eindhoven). Řekl bych, že ne všichni z uvedených byli "talenti od pánaboha", ale všichni jsou obrovsky pracovití a věřím, že se jim bude dařit i nadále.
Byl podstatný rozdíl práce u mládeže ve Zlíně a na Slovácku?
Práce v jakémkoliv klubu je hlavně o lidech, kteří tam jsou. Záleží, jak k tomu každý přistoupí. V tomhle bych rozdíl neviděl. Co se však týká možností a podmínek, Slovácko má v tuto chvíli navrch. Rozdíl byl určitě i v herní filozofii. Celkové prostředí bych však ve Zlíně hodnotil jako lidštější a pokornější.
Jak jste obdržel nabídku Valmezu a proč jste se pro ni rozhodl?
S nabídkou mě oslovil Zdeněk Furmánek po jednom halovém turnaji, na kterém jsem se zmínil, že přemýšlím o změně. Domluvili jsme se v podstatě okamžitě. I když to tak možná většina vidět nebude, beru tento krok jako svůj posun. Budu mít možnost přímo ovlivňovat dění v mládeži a Zdeněk je pro mě zárukou férového jednání, což při mém rozhodování hrálo zásadní roli.
S jakými vizemi a cíli jdete pracovat do Valmezu?
Rád bych společně s trenéry hledal možnosti zlepšení v tréninkovém procesu i celkovém fungování mládežnických týmů a s vedením pracoval na zlepšování podmínek pro jejich práci.