13.06.2016
Jaroslav Valián komentuje utkání VKK B - Lhotka
Nevím, jak začít. Domácí se těšili, že si užijí poslední zápas jarní sezóny na domácí půdě, ovšem realita byla jiná.
Nevím, jak začít. Domácí se těšili, že si užijí poslední zápas jarní sezóny na domácí půdě, ovšem realita byla jiná. Hosté ze Lhotky n.B. přijeli jen s torzem sestavy, na počátku jich bylo 8 a po chvíli se jim jeden z hráčů zranil natolik, že už nepokračoval a tak hosté byli na samé hranici regulérnosti utkání. Jak potom mají domácí hrát? Jsou dvě varianty: ta první velí rozebrat protivníka na kousky a zahanbit je natolik, že jim to vezme chuť do dalších podobných blamáží. Varianta druhá říká, važte si alespoň těch, kteří dorazili a nechtěli nechat hanbu na svém klubu. Domácí zvolili tu druhou verzi a tak divák se vyloženě nudil. Góly sice padaly, ale kdyby v síti hostů skončilo nejméně 20 míčů, tak by to ještě neukazovalo na skutečné dění na hřišti.
Hosty nutno pochválit za to, že bojovali až do konce a nakonec se z nepřímého trestného kopu dočkali i jedné branky, ale takto se soutěž nedohrává. Asi mají hosté existenční potíže, to mi ale nepřísluší komentovat. Nicméně k zamyšlení to stojí: není to vizitka celkové práce vedení?
Foto Milan Kleindorf
Jaroslav Valián
