Vítěz bere všechno: Dorostenci Valašské Polanky zakončili zlatou éru pekelným triumfem v Juřince

Dvě společné sezóny plné emocí, překonávání neshod a fotbalového růstu vyvrcholily pro dorostence TJ Sokol Valašská Polanka tím nejlepším možným způsobem.

Dvě společné sezóny plné emocí, překonávání neshod a fotbalového růstu vyvrcholily pro dorostence TJ Sokol Valašská Polanka tím nejlepším možným způsobem. V infarktovém finálovém zápase v Juřince, který provázelo extrémní počasí, bouřlivá divácká kulisa a tvrdé emoce, dokázali Polančané zvítězit 2:0 a potvrdit svou dominanci v Krajské soutěži. Trenér František Zádrapa ve svém emotivním hodnocení poděkoval týmu za nezlomný charakter a popřál hodně štěstí hráčům, kteří se nyní loučí s mládežnickou kategorií a odcházejí do mužského fotbalu.

Cesta k dospělosti a síla týmu
„Vítěz bere všechno.“ Přesně takové motto provázelo uplynulé dvě sezóny našich dorostenců. Nebyla to vždy jednoduchá cesta. Jako v každém kolektivu se objevily neshody a překážky, ale to, jak se kluci dokázali nakonec semknout, mluví za vše. Způsob, jakým proběhlo loučení v kabině i na hřišti, jasně ukázal, že hráči k sobě našli cestu a vytvořili skutečný Tým s velkým T. Právě schopnost překonat vnitřní krize a táhnout za jeden provaz ukazuje na fotbalovou i lidskou velikost každého z nich.

Velká část kluků nyní dorostenecký věk opouští a míří do kategorie mužů. Chtěl bych touto cestou upřímně poděkovat všem – jak těm, kteří odcházejí, tak těm, kteří v dorostu zůstávají a budou na tyto úspěchy navazovat.

Bitva v pekelném divadle
Závěrečný zápas sezóny na hřišti Juřinky měl parametry opravdového finále. Domácí tým byl skvěle motivovaný – přijela k nim totiž Polanka, čerstvý vítěz Krajské soutěže. Zápas provázelo doslova pekelné počasí a bouřlivá divácká kulisa, jakou na domácích zápasech bohužel často nezažíváme.

Na hřišti se odehrával nekompromisní fotbal. O tvrdosti zápasu svědčí i dvě nucená střídání na naší straně, která však ukázala obrovského bojovného ducha týmu:

Petr Janota (stoper): Po tvrdém, ale naprosto čistém hlavičkovém souboji utrpěl zranění, které si vyžádalo 5 stehů na hlavě. I přes toto krvavé zranění zápas hrdinsky dohrál.

Michal Juřík: Zápas bohužel nedohrál kvůli pravděpodobnému otřesu mozku, což byla daň za tvrdé souboje, které se nastřádaly už z předchozích utkání.

V prvním poločase hrál soupeř velmi aktivně, do velkých šancí jsme ho však nepustili. Naopak my jsme hrozili ze vzduchu – dvě slibné hlavičky mohly skončit gólem, chybělo jen přesnější zakončení. Domácího gólmana prověřil také Vojta Gabko, který vyslal z levé strany tvrdou bombu po zemi, ale brankář Juřinky svůj tým podržel.

Zlatá tečka v druhé půli
Druhý poločas přinesl vytoužené rozuzlení. V 68. minutě utekl po pravém křídle J. Blizňák a chladnokrevně zakončil na zadní tyč, kam brankář nedosáhl – 1:0. V našem táboře propukla obrovská euforie.

Juřinka se ale nevzdala, vrhla všechny síly do útoku a vytvořila si silný tlak. Naše defenzíva v šestnáctce však fungovala na maximum a kluci blokovali střely soupeře doslova na poslední chvíli. Definitivní razítko na skvělou sezónu přišlo v 80. minutě. Vojta Gabko opět pronikl z levé strany do vápna, domácí gólman jeho první střelu neudržel a Vojta pohotovou dorážkou zvýšil na 2:0.

Slovo trenéra Františka Zádrapy na závěr:
„Byl to skvělý zápas, skvělá sezóna a hlavně skvělý tým. Díky, kluci!“