Momenty valašského fotbalového podzimu – díl 4. – Nejen ve Viganticích najeli na zajímavý přípravný model

Vigantice, Horní Bečva, Ratiboř, Dolní Bečva a další. Zajímavý přípravný model se šíří fotbalovým valašském jako pozitivní mor. Je tady práce, rodina, jiné zájmy a povinnosti. A do toho musíme minimálně dvakrát týdně trénovat. Jak to udělat, abychom nebyli na tréninku tři?

Vigantice začaly pravděpodobně jako první s modelem společné přípravy mužů a dorostenců. Stačí k tomu málo. Mít trenéry, co najdou společnou řeč, dostatek hráčů, chuť trénovat a třeba i odvahu riskovat, jak toto všechno našli ve Viganticích. Pavel Šturala s Bohumilem Šulákem našli velmi rychlé společnou koncepci. V teplejších měsících praskalo hřiště ve švech. Když přišly ty chladnější a dny se zkracovaly, více času měli dorostenci a tréninková úroveň neupadala. V opačném případě by to ani nebylo na bago. Kde kdo si klepal na čelo, proč Vigantice reflektují na postup do krajské soutěže dorostu, když si ho nevykopaly v rámci okresního přeboru.

Tady je důkaz:

1. Vigantice 12 12 0 0 49:9 35 1 0

Ale ono nejde jen o výsledky. Jde o to, že společná příprava může dorostencům jenom pomoct. Pokud ti mají zájem, tak se lépe poté začleňují do dospělého fotbalu. Načichnou k velkému fotbalu a lépe zapadají do jiných kolektivů. Navíc ti, kteří pendlují mezi oběma týmy nemohou mít vhodnější přípravu.

Časy se mění. Mladí hráči jsou čím dal drzejší v kladném i záporném slova smyslu. Pryč jsou doby, kdy kabina mužů byla pro ně zapovězenou věcí a nejstarším klukům z jedničky se povinně vykalo. Je jiná doba, ale pokud se najde zdravá symbióza, může to tak fungovat nejen ve Viganticích.

Valašský fotbal drží palce, ať tento model i nadále přežívá a inspiruje ke kvalitní přípravě a životu i další valašské fotbalové kluby.

trener-vigantic

Foto Milan Kleindorf

Mgr. Martin Němec