90 let fotbalu v Karolince - Restart fotbalové historie 1940 - 1960

U příležitosti 90 let fotbalu v Karolince prezentujeme díky práci pánů Zdeňka Švece a Jaroslava Valiána bohatou historii tamního fotbalu.

Zde je na místě připomenout, že první polovinu 50. let těžce poznamenala válka. Do odboje proti okupantům se aktivně zapojili naši fotbalisté i další sportovci z naší obce. Byli to: Novák, František, Čablík Teodor, Konvičný Jan, bratři Bitalové František a Ladislav, Kopal Stanislav, Potocký Rudolf, Čeněk Jan, Polášek Jan, Egger Evžen, Tylčer Karel, učitel Bartoník, Čabla Josef, Konvičný Josef, Šarf Josef. Z dolní části obce to byli Michalčák Arnošt, Krčma František, učitel Berg, členové DTJ Šmuc Karel, Paška Josef, Tomášek Antonín, Schnaubelt Emil a mnoho dalších. Když skupinu odhalilo Gestapo, podstoupili kruté výslechy. Důsledkem toho pak bylo odsouzení a žalářování. Novák František a Krčma František byli popraveni. V Osvětimi zahynul Bartoník. V káznici v Německu zahynul Konvičný. Ostatní byli vězněni v různých káznicích i koncentrácích a to většinou až do konce války. Někteří dostali trest vězení od půl roku až do pěti let.

Po demobilizaci ČSA v březnu 1939 se znovu začala dávat dohromady parta fotbalových nadšenců. Obnovení činnosti v době okupace nebylo vůbec jednoduché. Do čela tohoto úsilí se v roce 1940 postavili Rudolf Heppler, Jan Erdinger, Jiří Chovaneček, Miroslav Schmutz, Ladislav Bitala a Oldřich Šarf. Nejprve bylo třeba sehnat potřebnou výstroj. To se podařilo za přispění několika zdrojů. Něco zbylo po Valašské Slávii v hostinci U Majerů, vypomohl Jan Martiňák z Baťovy XI. Zlín i František Dvořáček z Valašské Sparty Vsetín. Všechno bylo nutné opravit, kopačky a štulpny měly za sebou nejeden urputný souboj. Ale nakonec se naše mužstvo představilo veřejnosti v bílých rozhalenkách, v bílých trenýrkách a v černých štulpnách. Znovu se hrálo jen na hřištích soupeřů.

Největší starostí však bylo zajištění domácího hřiště. Obecní úřad v Novém Hrozenkově žádost o pozemek na zřízení hřiště zamítl. Z popudu Josefa Klímy, hlavního vyjednávače a členů Tomáše Tichého, Bohumíra Fialy, Jana Poláška, Rudolfa Hepplera a Bohuslava Babice se v centru pozornosti objevil pozemek u restaurace Na Salaši, který patřil Českomoravským sklárnám. Po náročných vyjednáváních na ředitelství společnosti v Praze byl pozemek přeci jen klubu pronajat, přičemž další části pozemku potřebné ke stavbě hřiště se pan Klíma vzdal bez nároku na náhradu. Ihned se začalo s výstavbou hřiště. Všichni členové a příznivci kopané chodili pomáhat. Pracovalo se denně do večera, včetně nedělí. Zemní práce se prováděly ručně. Velkou pomocí bylo zapůjčení kolejí a vozíku na převážení materiálu z jedné strany hřiště na druhou. Velkou zásluhu na tom měl pan Varhaníček, vedoucí prací v povodí Bečvy.

Důležitým datem je 23. září 1940, kdy na valné hromadě v restauraci u nádraží („Na salaši“) byl založen fotbalový SK Karolinina Huť. Funkcionáři nově založeného klubu se stali:
předseda – Klíma Josef
I. místopředseda – Sklář Jan
II. místopředseda – Lažnovský Jaroslav
čestný předseda – Orság Cyril
čestný člen – ing. Šeďa
výbor: Šarf Oldřich, Šarf Rudolf, Mořkovský Cyril, Maciga Norbert, Polášek Jan, Myšák Jan, Duchoň Rudolf, Šulák Jaromír, Orság Jaromír
náhradníci: Erdinger Adolf, Orság František, Niebauer Miroslav, Konvičný Štěpán, Heppler Rudolf, Bitala Viktor
náčelník: Cabák Stanislav

Na hřišti postupně vznikají dřevěné kabiny pro hráče a rozhodčí, přístřešek pro prodej občerstvení. Postavila se vstupní brána a hřiště bylo oploceno. Na jaře 1941 hrálo mužstvo soutěž záloh a utkání českého poháru na hřištích soupeřů. Premiérou na domácím hřišti byl zápas českého poháru s Valašskými Klobouky 24. července. Mistrovská utkání II. třídy Slezské župy fotbalové byla zahájena na podzim. Na hřišti se postupně představili hráči mužstva - Bitala Viktor, Bitala Antonín, Bitala Alois, Rýza František, Švec Antonín, Šuma Čestmír, Orság Jaromír, Vašek Bedřich, Blabolil Miroslav, Erdinger Jan, Orság Rudolf, Bartoš Dušan, Chovaneček Jiří, Čtvrtníček i hráči II. mužstva - Hepler Rudolf, Orság František, Niebauer Miroslav, Briatko Rudolf, Šmuc Ladislav, Orság Josef, Křenek František, Chovaneček Ludvík, Švec Josef a řada dalších.

V roce 1942 se plně pokračovalo v soutěžních utkáních. Na hřišti se za pomoci Cyrila Orsága, jehož synové fotbal aktivně hráli, urychleně postavila dřevěná tribuna. Kopanou podporovali různými způsoby i místní živnostníci Bambuch František, Kostka Josef. Hlavními mecenáši byli pánové Zbranek, Příhoda a Klíma Josef.
A historickým okamžikem pro náš fotbal i fotbal celého regionu se stalo přátelské utkání s mistrem ligy Slávií Praha v čele se slavným Pepi Bicanem. Utkání se hrálo před rekordní návštěvou asi 3000 diváků. Slavia vyhrála 12:1, přičemž jednu branku nám rozhodčí neuznal. Střelcem našeho platného gólu byl Miloš Blabolil.

V mužstvu Slávie tehdy nastoupili mimo jiné brankář Finek – Luka, Hampejz, Horák, Bradáč Vojtěch, Pepi Bican, Kopecký a Vytlačil. Za Karolininu Huť nastoupili Bitala Alojs, Bitala Viktor, Schmutz Miroslav, Chovaneček Ludvík, Rýza František, Švec Antonín, Blabolil Josef, Orság Rudolf, Orság Jaromír a řada dalších.

Na podzim 1942 se pokračovalo v mistrovských utkáních a sehrála se řada přátelských zápasů, mezi nimi i s nově založeným klubem SK Velké Karlovice. Přáním hráčů a funkcionářů byl postup do I.B třídy. Toho se dosáhlo v ročníku 1946-47. V této soutěži byli soupeři zvučných jmen jako Opava, Hranice, Fulnek, Frýdek-Místek, Ostrava Kunčičky, Valašské Meziříčí, Vsetín, Nový Jičín a jiní.

Poválečné období a únorové události roku 1948 přinesly řadu společenských změn. V lednu 1949 dochází k osamostatnění Karolininy Huti od obce Nový Hrozenkov a v roce 1951 přichází změna názvu na obec Karolinka. V roce 1953 začíná fotbalový klub používat nový název TJ Jiskra Karolinka.

Ve čtyřicátých a padesátých letech navázali na dobrou práci již dříve vyjmenovaných funkcionářů i další: Příhoda Jan, Niebauer Karel, Robíček Vilém, Jaroš Antonín, Tichý František, Bambušek Josef, Kostka Josef, Švec Antonín, Fröml Josef, Fiala Mirek, Plánka Milan, Jaroš Kilián, Frydrych Jaroslav.

Řady hráčů rozšířili - Švec Frantiček, Konvičný Štěpán, Pacoň Václav, Roman Josef, Roman Miloš, Roman Antonín, Orság Jan, Lušovský Josef, Lušovský František, Lušovský Ladislav, Rasocha Jindřich, Rasocha Josef, Malina Bohuslav, Malina Leoš, Pavelka Oldřich, Helis Josef, Kučera Josef, Důjka Josef, Polášek Miroslav, Duchoň Rudolf, Boháč Josef, Štuler Josef, Koláček Josef, Švec Josef, Koňařík Jan. Bártek Ladislav, Krét Václav, Pacoň Miroslav, Švec Miroslav, Marančák Josef, Valigura Gustav, Pauspertl, Bitala, Důjka Karel a jako hosté hrávali Plánka a Bárta. Brankáři byli: Gašek Miroslav, Němec Jaroslav, Polášek Josef, Gajdoš Marián, Mužík Josef.

V roce 1951 postihlo klub velké neštěstí. A to, že shořely dřevěné kabiny s veškerou hráčskou výstrojí, kopačkami, sítěmi na branky, míči a rozhlasovým zařízením. Byla to značná škoda. Obětavá práce funkcionářů, hráčů a příznivců kopané zajistila nerušený chod stávající mistrovské soutěže. Za vydatné finanční pomoci dvou výrobních podniků, kterými byli pila a sklárny a také již za pomoci MNV Karolinka, byly všechny potřebné věci zakoupeny. Je nutno také připomenout, že se sešlo i mnoho finančních prostředků z řad občanů a příznivců kopané naší obce. Avšak po dobu tří let nebyly k dispozici kabiny. Mužstva se převlékala v sousedící restauraci, v jedné z ubytovacích místností.

Až v roce 1954 bylo přistoupeno k výstavbě nových kabin. Původní dřevěná tribuna byla demontována, na jejím místě se vystavěly zděné kabiny. Na tyto kabiny byla opět sestavena dříve demontovaná tribuna, i když s menšími změnami. To vše opět za finanční pomoci vedení Moravských skláren a hospodářského vedení Valašských Pil a materiálové pomoci MNV Karolinka.

V létech 1950-58 se v Karolince hrály mistrovské soutěže v rámci kraje Gottwaldov, od roku 1958 v rámci kraje Ostrava. Na hřišti při turnajích a přátelských utkáních se představila mužstva Otrokovice-Baťov, Dukla Žilina, Rudá Hvězda Vsetín, taktéž u nás hrál Baník Ostrav, Kysucké Nové Město, Aso Olomouc, Prostějov. Přátelské styky se udržovaly s Makovem, Vysokou, Turzovkou, Lednickým Rovným. Oblíbenými soupeři byli Valašské Klobouky, Halenkov, Huslenky, Hovězí, Janová, Jablůnka, béčko Vsetína, Krhová, Poličná, Zašová, Zubří, Hutisko-Solanec, Vigantice, Hodslavice, Dolní Bečva, Frenštát, Frýdlant, Hrabová, Kunčičky, Baška. Nejvíce navštěvované byly derby s Velkými Karlovicemi a Novým Hrozenkovem, kterým přihlíželo i 500 diváků