Momenty valašského fotbalového podzimu – díl 13. – Mizeli Loučce hráči?

Letní dovolené, práce, zranění, sychravý podzim atd. Loučka nebyla prvním ani posledním celkem, kterému chyběli z různých důvodů na podzim hráči. U Loučky se však tento fakt projevil tak, že tým, který měl patřit mezi lepší celky III. třídy, tak se zatím krčí těsně nad hranou sestupu.

Jak to vlastně bylo s počtem hráčů v Loučce?

Sezona začala nadějně. V káru byl ještě Daniel Borák, který posléze odešel do Podlesí, aby se ještě do konce podzimu vrátil. V prvním zápase v Ústí střídali čtyři hráči. Doma s Choryní pouze dva, do Růžďky již odjel tým pouze s jedenácti hráči. Doma s Janovou přišly body, do sestavy se pomalu nuceně dostával veterán Jaromír Kajnar (ročník 1975). Na Hutisku střídali dva a v základu byl dokonce Petr Onderka (ročník 1967). Právě oba veteráni se jen doma vystřídali v zápase s Kladeruby. V Lačnově a Hošťálkové to bylo s jedním, respektive bez náhradníka.

Lepší období nastalo v zápasech doma se Střelnou a Valašskou Senicí a v Zubří. Bez střídání to Loučka zvládla v Brankách. Loučení s podzimem doma s Halenkovem B obstaralo jedno střídání.

Bylo to na podzim v Loučce jako na houpačce. Nebýt veteránů, neměl by mnohdy ani kdo nastoupit. Loučka má jediný recept, jak se na jaře dostat nahoru. Musí na to mít početně i kvalitativně připravený kádr. A když budou hráči chodit pravidelně, přijdou i branky, které ofenzivnímu týmu na podzim mnohdy chyběly.

Sokol Loucka

Ilustrační foto Milan Kleindorf

Mgr. Martin Němec