Kapitán Jarcové Lukáš Kuráň - Snad zlom, který nastal v Loučce, bude pokračovat!

Lukáš Kuráň je jedním z mladých hráčů perspektivního kádru Jarcové.

Vy jste čistokrevným odchovancem Jarcové? V jiném klubu jste nehrál?

Dalo by se říct, že jsem pravým odchovancem Jarcové, jen s kapkou mikulůvské krve. V 6 letech jsem se sice učil kopat do balónu právě na Mikulůvce, ale tam jsme nehráli žádnou soutěž, nýbrž pouze přátelská utkání benjamínků. Asi za dva roky potom došlo k obnovení mládežnických kategorií v Jarcové, kam jsem v uvozovkách „přestoupil“. Začali jsme hrát soutěž starší přípravky, a jak běžel čas, prošel jsem v tomto rodinném klubu postupně mladšími žáky, staršími žáky, dorostem.- No a teď tady kopu i v kategorii mužů. Jen ve 14 letech si mě na střídavý start do divizního týmu Valašského Meziříčí U15 vybral vynikající trenér Goláň, díky němuž jsem fotbal začal vnímat úplně jinak. Měli jsme ve Valmezu skvělou partu a dodnes mě mrzí, že jsem musel po roce ze zdravotních důvodů své angažmá ukončit.

Pod rukama kterých trenérů jste doposud v Jarcové prošel?

V Jarcové jsem začínal pod trenéry Antonínem Zetkem, Jiřím Černochem a Martinem Bártkem. Všech těchto tří trenéru si nesmírně vážím, jelikož se jim podařilo v podstatě z holé půdy vypěstovat nesmírně úrodné pole, ze kterého Jarcová čerpá dodnes. Troufnu si říct, že nebýt těchto tří pánů, tak fotbal v Jarcové třeba už vůbec neexistuje. Do mužů si mě z dorostu vytáhl hrající kouč Luboš Janovský, který tehdy válel v útoku a byla radost s ním spolupracovat.
Na Mikulůvce mě vedl pan trenér Žárský a ve Valmezu potom Petr Gajdušek spolu s již zmíněným Jaroslavem Goláněm.

Jarcová je malý klub, ale má výbornou mládežnickou základnu. Jak hodnotíte práci s mládeží v klubu?

Kvalitu práce s mládeží u nás nejlépe dokazují výsledky napříč všemi mládežnickými kategoriemi. Je vidět, že naši trenéři, v čele s Tomášem Drábkem, odvádí svou práci nadstandardně dobře. Jen my, muži, se musíme trochu polepšit, aby mladí kluci mohli po přesunu z dorostu hrát kvalitní dospěláckou soutěž.
Velmi pozitivně hodnotím také projekt Fotbalové akademie Ládi Trávníka, jehož je Jarcová součástí.

Jste kapitánem Jarcové, kdo Vás zvolil?

Na jednom zápase mi páska z ničeho nic během rozcvičování přistála na rameně a než jsem ji stihl sundat, už se nastupovalo na hřiště. Shodou okolností se nám v tu dobu začalo dařit a kluci se v kabině shodli, že jsem v klubu už vlastně docela dost dlouho na to, abych si ji zasloužil natrvalo (smích).

Jaký post Vám na hřišti nejlépe sedí?

Tady budu stručný. Nejvíce mi sedí pozice tzv. beka (krajního obránce), odkud mám nejlepší přehled o hře. Nicméně letos jsem pendloval sestavou a hrál tam, kde bylo zrovna potřeba.

Jak si vysvětlujete to, že Jarcová byla štikou okresního přeboru, ale pak přišel pád dolů?

Úplně jednoduše. Nám se hned první rok po postupu do okresního přeboru podařilo překvapit tuším konečným 5. místem. Mnozí tak předpovídali, že hned další rok můžeme pomýšlet na postup výše. Jenže opak se stal pravdou. Spousta našich opor (Štěpán Slovák, Pavel Folta, Pavel Bártek) s fotbalem skončily a my se začali propadat tabulkou níže. Vrcholem všeho bylo dlouhodobé zranění Ondřeje Pavlíka, odchod zkušených hráčů Pavla Skalického a Lukáše Gromuse do vyšší soutěže do Podlesí a přerušení kariéry tehdejšího kapitána Jana Vančury. V průběhu toho všeho se přestalo trénovat, no a sestup byl na světě. Nicméně já říkám, že všechno zlé je k něčemu dobré. Spadli jsme sice do III. třídy, ale na druhou stranu se nám podařilo velice dobře stmelit kolektiv a hlavně --- začali jsme se fotbalem opravdu bavit.

Proč jste III. třídu na podzim rozjeli tak špatně?

My zkrátka neumíme hrát silový fotbal, kterým se většina týmů ve III. třídě prezentuje. Úvodní čtyři zápasy jsme prohráli vždy o gól, což bylo strašně těžké „na hlavu“. Fyzicky ani kombinačně jsme na tom nebyli vůbec špatně, problém byl jednoznačně v zakončení. Ze zdravotních důvodů ukončil kariéru náš střelecký tahoun Ondřej Pavlík a my točili sestavou tak dlouho, dokud se nenašel jeho nástupce. Otěže nakonec převzal talentovaný Vít Bartošák, k němuž se v průběhu sezony přidal Martin Žilinský a také mladý dorostenec Jan Kořístka.

V čem byl zlom, kdy Jarcová začala válet?

Zlom nastal jednoznačně na hřišti silné Loučky. Tam jsme se dostali do herní pohody a začali si opět věřit.

Berete pro Jarcovou anulaci sezony jako výhodu nebo nevýhodu?

Pro nás je to určitě škoda. Něříkám, že bychom III. třídu letos vyhráli, nicméně všichni na sobě v průběhu zimní pauzy opravdu tvrdě pracovali. Absolvovali jsme také velmi vydařené soustředění v areálu na Sepetné, kde jsme si opravdu mákli. Anulování sezony mě mrzí také z toho důvodu, že jsme se začali fotbalem opravdu bavit, a tak by to přece na vesnici, jakou je ta naše, mělo být. Každopádně zdraví je vždy přednější a já doufám, že následující fotbalový rok proběhne bez komplikací, a že se dohraje až do úplného závěru.

Jaké budou ambice Jarcové v nové sezoně?

Nemá smysl na sebe házet nějaké těžké břemeno v podobě toho, že bychom si řekli: „Teď musíme za každou cenu postoupit“. Samozřejmě bych lhal, kdybych tvrdil, že bychom se do okresního přeboru nechtěli vrátit. My ale především potřebujeme stabilizovat kádr a nechat oťukat naše mladé kluky, kteří nejprve potřebují nabrat zkušenosti. Je sice směšné, že to píšu právě já, kterému je „teprve“ 23 let, ale věřte nebo ne, kolikrát už se stalo, že jsem byl na hřišti v našem týmu nejstarším hráčem (smích).
Každopádně chceme se i nadále prezentovat férovým, běhavým a kombinačním fotbalem bez zbytečných zákeřností a potyček.. No a uvidíme, na co to v příští sezoně bude stačit.

Závěrem bych chtěl všem popřát hodně zdraví, protože to je to nejdůležitější, co v životě člověk má, a na fotbalech brzy opět na viděnou!