Hráč víkendu - Valmezu roste obdivovatel Buffona s Čechem Lukáš Pobořil

O víkendu zazářil v brance Valašského Meziříčí B v rámci utkání 1. A třídy v Kateřinicích talentovaný brankář Lukáš Pobořil, který při výhře 4:0 přiváděl vyhlášené domácí střelce v čele s Jiřím Drdou k čirému zoufalství. V kolika letech a kde jste začínal s fotbalem?
S fotbalem jsem začínal ve čtyřech letech ve Valašském Meziříčí.
Kdo Vás k němu přivedl?
K fotbalu mě přivedla máma. Otec jezdil do zahraničí a máma nechtěla, ať sedím jen doma na zadku, tak mě tehdy vzala na trénink pod vedením pana Hájka a ten se mě ujmul.
Byl jste odmala brankářem?
Nebyl. Hrával jsem stopera a později v útoku. Do brány jsem se dostal v deseti letech a už bych neměnil.
Které kategorie jste prošel ve Valašském Meziříčí?
Ve Valmezu jsem prošel snad všemi kategoriemi. Od benjamínků až po muže. Byl jsem taky u titulů Moravskoslezské divize E v kategorii U17 a U19.
Jak jste se dostal do Sigmy Olomouc?
Trenér Jan Navrátil při svém odchodu z Valašského Meziříčí dával kontakt do Sigmy. Zmiňoval se asi o třech nebo čtyřech klucích. V mé věkové kategorii zrovna hledali brankáře, protože jeden ze Sigmy byl posunut výše. Zavolal mi výborný trenér brankářů Tomáš Lovásik jestli bych si nechtěl přijet zkusit trénink. No a od té doby jsem hájil hanácké barvy.
Jak dlouho jste tam působil?
Působil jsem tam dva roky, ale stále jsem hráčem Sigmy, ve Valmezu jsem jen na hostování. Prošel jsem kategorii U17, se kterou jsme soutěž ovládli. Poté jsem byl v kategorii U19. Mám za sebou i trénink s A-týmem, ovšem to už je jiná (smích).
Co to bylo za soutěže, když jste chytal ve Slavoníně?
Byl to můj první půlrok v kategorii U19. Trénoval jsem normálně na Sigmě, jen v pátek jsem chodíval na předzápasový trénink do Slavonína. Slavonín hraje 1. A Třídu Olomouckého kraje. Řekl bych, že je to o level výše než 1. A třída tady u nás. Pro mne v 17-ti letech to byla dobrá zkušenost s mužským fotbalem.
Jak jste se dostal zpět do Valašského Meziříčí?
Bývalý trenér Ondra Gazdoš skládal tým ve Valmezu. V přípravě mě oslovil, jestli bych nechtěl jít chytat společně s Mišákem (Milanem Michutem, pozn. aut.) třetí ligu. Jelikož bychom byli v Olomouci čtyři brankáři na jednu soutěž, řekl jsem ano.
Jaký je trenér brankářů Michal Štěpán?
Já jsem zastáncem toho, že pokud to má fungovat, tak si hráči musí rozumět s trenéry a naopak. To samé je i u brankářů. S trenérem Štěpánem se vidíme dvakrát týdně na brankářských trénincích a poté na zápase. Je to dobrý trenér a rád nám dává do těla (smích).
Jaký je parťák v brance Milan Michut?
Mišák je borec (smích). Známe se už déle, ještě než jsem odešel do Sigmy, tak jsme spolu chytali. Hodně jsem se od něj naučil.
Máte nějaký brankářský vzor?
To je jasný. Mým vzorem jsou dva neskuteční brankáři a to Petr Čech a Gianluigi Buffon.
Jaké máte osobní fotbalové cíle?
Mým obrovským snem už od malička je zahrát si v dresu České reprezentace.
Nyní jste hráli vyrovnaně s prvním celkem tabulky. Jak vidíte výsledky Valmezu a podaří se mu vyhrát do konce podzimu?
No, na rovinu. Není to zrovna nejlepší. Tým prošel v létě velkými změnami. Myslím si, že to všechno bude zase klapat jako doposud, ale nejde všechno hned a ve fotbale obzvlášť. Věřím nám! Věřím v to, že do konce podzimu minimálně jednou vyhrajeme.
Kolik vyložených šancí jste chytil v Kateřinicích při utkání béčka?
Myslím si, že čtyři, ale to mě naši kluci nechali jen vyniknout (smích). Byla to po týmovém výkonu zasloužená výhra.
Budete platit něco do kabiny za vychytanou nulu?
Něco tam kápne, ke konci jsem ještě při střídání našeho kapitána dostal kapitánskou pásku, takže mě nejspíš pokladník pěkně zkasíruje (smích).

poboril

Publikováno se svolením Milana Kleindorfa.