Vynikajícím výkonem udivil v sobotním zápase okresního přeboru Vsetín mezi Krhovou a Jarcovou zkušený hostující brankář Libor Santovják. Domácí střelce přiváděl k zoufalství a jeho tým vyhrál 3:2. Ve Vaší kariéře jsou stěžejními kluby Podlesí a Zašová…
Šel jsem tam či ona vždy ruku v ruce s trenérem Zdeňkem Veselým. Ten mne znal od mládí, učil mne na základní škole, a když někde šel trénovat, vždy si na mne vzpomněl a spoléhal jako na brankáře. Ještě jsem asi tři roky chytal v Choryni a půl roku za Lhotku nad Bečvou.
Pamatujete zlaté zašovské časy…
Vždy jsem se domluvil na výbornou s tamní legendou Vladimírem Štěpánem, který již bohužel není mezi námi. Přede mnou tam chytal Milan Michut starší, s kterým jsme se znali z Podlesí, a trenérem byl také odtud pan Jurečka.
Chytal jste v Podlesí také 1. A třídu?
Ano chytal, ale také v šestnácti letech jsem si na pár zápasů zkusil krajský přebor. Pak byla v Podlesí konkurence v podobě Milana Michuta mladšího a Matěje Nosálka. Já jsem se nikam necpal a chytával jsem za rezervu a pak jsem měl i pauzu.
Jak jste se dostal do Jarcové?
Jako slepý k houslím. Přestěhoval jsem se zde z Podlesí, protože jsem koupil domeček. Celé to „zpachtoval“ Luboš Janovský, který za Jarcovou hrával. A znenadání jsme na konci sezony (smích).
Jak se Vám chytá v perspektivním týmu?
Je tady hodně šikovných kluků, kteří by mohli hrát i výš. Pokud ten tým zůstane pohromadě, mohl by myslet nejen dlouhodobě na špičku okresního přeboru, ale třeba do tří let i na postup do1. B třídy.
Vy u toho budete?
Je to na domluvě. Roky a kila přibývají (smích). Když tady přijde někdo mladší, v cestě mu stát nebudu. Z mých vrstevníků chytá v 37 letech snad jen Pepa Maleňák ve Valašské Bystřici.
V posledním zápase v Krhové jste čaroval…
Tak v obou poločasech jsem asi chytil tři až čtyři šance, ale domácí mi hodně pomohli v tom, že míjeli branku. Těžký zákrok tam byl při hlavičce Grygaříka. Po každém závaru se tam ke mně odrazil vždycky míč, takže to vypadalo na super zákrok (smích).