Předseda Lhoty u Vsetína Petr Orság, s kterým jsem v časté a velmi příjemné komunikaci, nahodil při jednom z našich hovorů téma – Jaká je motivace být v současné době fotbalovým rozhodčím?

Sám z pohledu funkcionáře je na každém utkání s nimi v kontaktu a zamyslel se nad tím, že vlastně tito pánové to mají těžké a kluby by měly být rády, že jim někdo utkání vůbec přijede odpískat, protože může být ještě hůře.

Doba je jiná. Když pomineme mladé lidi, lidi bez rodin nebo lidi co opravdu nemají tak časově náročnou práci a jiné aktivity, tak být v dnešní době fotbalovým rozhodčím na úrovni okresní nebo krajské, je spíše demotivující.

Samotná odměna za řízení utkání či plnění role asistenta je velmi nízká. Pokud by se odměny zvýšily z nynější výše o sto procent a oné zvýšení by mimo kluby hradila také FAČR, pak máme první krok ke zvýšení počtu rozhodčích.

Například na Valašsko přijede trojice z Uherského Hradiště. Jeden, co si naúčtuje cestovné, má čas ještě finančně vyvážený, ale další dva, co s ním jedli jedním vozem, mají třeba konkrétně tady na 1. B třídě 400 korun. Ve dvě hodiny odpoledne opustili svoje rodiny a vrátili se k nim s touto směšnou odměnou v devět hodin večer. A kde je zdaňovací povinnost.

Když jsme u cestovného, tak mnoho let se bez ohledu na ceny pohonných hmot pohybuje částka na jeden kilometr ve výši pěti korun českých.

A dostáváme se k náhradám rozhodčího za školení, poplatek FAČR a poplatek za licenci. Kde je dále vybavení rozhodčího. Do toho připočtěme neustále klesající kulturu a úroveň chování hráčů, funkcionářů a diváků a docházíme na možný konec slepé uličky.

Ano, jsou kluby, které budou tvrdit, že si to radši odpískají samy, ale to jsme v pralesní lize. Fotbal je a měl by zůstat lidovou zábavou a kvalitní a slušní rozhodčí by měli určovat jeho štábní kulturu.